Ivan Dejmal

V době svého působení na MŽP v počátku 90. let se velkou měrou zasloužil o spuštění Programu obnovy venkova.

Životní cesta Ivana Dejmala byla mimořádná. Ve svých studentských letech byl členem Hnutí revoluční mládeže, jež se snažilo čelit nastupující normalizaci přelomu 60. a 70. let (mezi jeho členy byli i Pavel Šremer,  Petr Uhl, Jaroslav Bašta a řada dalších osobností, jež se později staly známé svým politickým a občanským angažmá). Organizace byla odhalena, její členové posláni do kriminálů a tak se stalo, že Ivan Dejmal nedostudoval vysokou školu (dokončil ji až po listopadu 1989). Byl pak v 70. letech činný v disidentských strukturách, podepsal Chartu 77 a začal kolem sebe soustřeďovat mladé, kteří chtěli pracovat v nezávislém environmentalistickém hnutí.

Má nehynoucí zásluhy na vydávání Ekologického bulletinu, kvalitního samizdatového časopisu z konce 80. let, který obětavě redigoval. Se skupinou, která kolem časopisu vznikla, ještě před listopadem 89 zakládal  Ekologickou společnost.

Byl to mimořádný člověk: věřící katolík, ale s tak progresivním přístupem ke světu,  jako by vůbec nepocházel ze středoevropského prostředí. V Pithartově vládě z let 1990 - 1992 byl ministrem životního prostředí a jednoznačně se osvědčil. Mezi jeho mnohé zásluhy patří i závazné územní limity povrchové těžby v severních Čechách. Pak odešel z funkce a udělal něco, co se stává jen výjimečně: vrátil se ke své práci územního plánovače a zůstal naprosto nepoznamenán účinkováním ve vrcholné politice.